Jak jsme vyráběli draky

Tenké dřevěné laťky, režná niť, hedvábný papír, lepidlo, barvičky. K tomu nůžky, štětce a pilka. Nic více a nic méně není zapotřebí k postavení draka. Desátého října jsme se sešli v Dílně svatého Josefa, aby se děti podívaly, jak jsme se my starší bavili, když jsme byli v jejich věku a velikosti. Dílna tentokrát skutečně ožila a byla plná lidí – farníků i „cizích“.

Zjistili jsme, že většina z nás už nějakého toho draka postavila, ale většině z nás nakonec nelétal. Proto jsme mezi námi rádi přivítali Francesca, který přinesl draka, co skutečně létá. Vysvětlil nám, jak jej postavit a poskytl i cenné rady ohledně vyvážení a správné geometrie úvazů. Teprve s ním jsme pochopili, proč byli naši draci většinou „na draka“.

Po několika minutách se jednotlivé rodinné týmy rozmístily u jednotlivých stolů a za chvíli už bylo úplně jedno, kdo je kdo – všichni obcházeli své sousedy, koukali ostatním pod ruce, radili, hecovali se, kdo bude mít draka lepšího, většího, barevnějšího a uzavírali sázky, komu určitě poletí a komu určitě ne. Základní kostra byla většinou na maminkách a tatíncích. Stejně jako odpovědi na tisíce otázek, začínajících slovy „a ploč…“. Děti si přišly na své hlavně při potahování draka papírem a při jeho výmalbě. Zvládly upatlat od lepidla nejen draky, ale také prsty, mikiny a rodiče. Stejně tak s výmalbou někteří začali na svém obličeji a až po ověření na něm se vrhali na obličej drakův.

Na konci večera se dílna pyšnila spoustou vyrobených draků vymalovaných různými dekory od konkrétních tváří až po čistě abstraktní motivy. Teď už jen počkat na příznivý vítr a hurá na louku…

Autor: Honza W.

Další fotky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *