Úvod

Adventní a Vánoční vyrábění

Jestlipak víte, jak spolu souvisí Vánoce a naše dílna? Úplně nejvíc! Naším patronem je svatý Josef, pěstoun a ochránce malého Ježíška, jehož narozeniny slavíme právě [...]
Žádný komentář

Jak jsme vyráběli draky

Tenké dřevěné laťky, režná niť, hedvábný papír, lepidlo, barvičky. K tomu nůžky, štětce a pilka. Nic více a nic méně není zapotřebí k postavení draka. Desátého října [...]
Žádný komentář

Co je Dílna svatého Josefa

Truhlářská Dílna svatého Josefa při Centru pro rodinu Anežka Česká na faře v Dobřanech je místo, kam mohou společně přicházet rodiče nebo prarodiče spolu se svými dětmi či vnoučaty. Je zde pro připraveno 6 pracovních míst (truhlářských hoblic), kde může každý rodinný tým pod vedením zkušeného truhláře a člena naší farnosti Miloše Kodýdka společně pracovat se dřevem, tvořit, vyrábět, odnášet si krásné výrobky, vzpomínky a hlavně být spolu.

 

Jako dítě jsem miloval chvíle strávené s tatínkem, nebo dědečkem v dílně. Měli jsme ji ve sklepě a byla plná nejen starého, ale stále perfektně funkčního nářadí. Staré dřevěné regály se prohýbaly pod zásobou různých odřezků, trámků, latí a špalíků. Voněla dřevem, klihem a včelím voskem (děda i táta byli včelaři). V každém koutě bylo něco zaprášeného a přikrytého starým hadrem, nebo zabaleného v balicím papíru. Připadal jsem tam tehdy asi podobně, jako Alenka za zrcadlem. Sám jsem se do dílny skoro ani neodvažoval. Bál jsem se, aby na mě z těch zaprášených koutů nevyskočilo nějaké strašidlo. O to víc jsem ale miloval ty chvíle, kdy vzal děda do ruky pilku a dlátko. Byl pro mne jako Bůh, když jsem sledoval, jak se mu pod rukama z kusu materiálu, který by dnes většina lidí hodila do kamen, rodí panáčci, mašinky, nebo když kousku lipové větve dával na soustruhu tvar kalíšku na vajíčka na měkko.

Občas přišla “kibicovat” i babička. Dívali jsme se oba dědovi přes rameno a babička vymýšlela, jaké namalujeme panáčkům vlasy, jakou barvu budou mít mašinky, nebo si došla pro krejčovský metr a často stvořila panáčkům železničářskou uniformu ještě dřív, než jsme my v dílně poskládali jednotlivé končetiny a trup dohromady. Jaké nářadí tam tehdy bylo už dnes nevím. Ale ta vůně dřevěných hoblin a horkého klihu, tu bych poznal i dnes.

Dnes už na volání “táto” slyším já. Děda už tu není a táta bydlí daleko na to, aby šel jen tak odpoledne s dětmi kutit něco do dílny. Všude čtu, že se změnila doba a dnešní děti potřebují jiné aktivity, jiný přístup. Jenže když vrznou dveře garáže, kde mám dílničku já, můžu si být jistý, že jsou za okamžik u mě a hledají, na co by si stoupli aby viděli. Je jasné, že dnešní děti milují to samé, co jsem miloval kdysi já. A tak, jak kdysi byl pro mne bohem můj děda a můj táta, jsem dnes v dílně pro ně bohem já. Opravit vláček, zalepit píchlou duši na kole, vyléčit šilhavé panence oči.

Jsem rád, že podobná dílna v Dobřanech vznikla. Je přesně taková, jakou ji pamatuji já. Je v ní truhlář, který mi poradí, nebo pomůže. Pracuje se v ní “po staru”. Skoro přesně tak, jak to dělal děda. Dřevěný hoblík, nebozez, ruční vrtačka. Něco vyrobit trvá déle. Na druhou stranu mi to dává čas dětem vše ukázat, vysvětlit a hlavně můžou také pomáhat – elektrický hoblík bych jim do ruky nesvěřil. Potkáváme také jiné rodiče, jiné děti. Můžeme tvořit společně, můžeme sdílet své nápady. Můžeme po dokončení jít oslavit své vítězství “na růžek”.

Díky Dílně svatého Josefa budou moci jednou i moje děti vzpomínat na to, co s tatínkem prožily. Budou i ony  jednou moci sundat z poličky třeba ten skoro 50 let starý lipový kalíšek na vajíčko, jako ho s posvátným vděkem sundavám v neděli k snídani já.

Děkuji za možnost být “bohem” pro své děti

Chceme Vám pomoci k vzájemnému sdílení při smysluplné činnosti, jakou je ruční práce s dřevem (bez strojů a elektřiny). Naučíme Vás různým technikám a při práci Vás odborně povedeme, můžete rozvíjet svou zručnost a tvořivost. Dáme Vám k dispozici materiál (dřevo), zapůjčíme Vám vhodné nářadí a náčiní. Své výrobky si můžete odnést za dobrovolný příspěvek na materiál.